Kořenov, Horní Polubný - fotoreportáž z Jizerských hor

Do Kořenova jsem se jako dospělá vrátila, když jsem objevovala místa z dětství - naši mě sem brali ještě v předškolním věku. Ušetřím vás naskenovaných fotek z dětství i vzpomínek; našla jsem tu ale spoustu zajímavých věcí. 

Horní Polubný je součást obce Kořenov, nachází se v Jizerských horách, tedy v oblasti bývalých Sudet, v okrese Jablonec nad Nisou, asi 120 km severně od Prahy. Jezdí se tam především v zimě, my si na zimu ani lyže moc nepotrpíme, takže jezdíme na podzim. Sehnat si tam ubytování není moc těžké, protože je tam asi víc ubytovacích zařízení než chalup místních obyvatel, ale přesto je obec pořád hezká a vypadá jako vesnice, ne jako turistické středisko. V zimě je tu asi víc lidí, ale na podzim skoro žádní turisté nejsou a penziony a chaty k pronájmu se poznají jen podle cedulí. Kdo miluje dřevěné domky jako já, má se na co koukat i ve vesnici, a hned za ní je krajina jak z pohádky.

Po okolí se dají samozřejmě podnikat různé výlety; jedno z nejznámějších míst je naučná stezka o Protržené přehradě na řece Bílá Desná. 
Bohužel je známá kvůli obrovské tragédii, která se na přehradě stala před sto lety - bylo to údajně největší neštěstí v historii českého vodohospodářství. Přehrada, která byla postavena na Bílé Desné kvůli častým záplavám, se necelý rok po otevření, 18. 9. 1916, protrhla a voda, která se valila dolů, s sebou strhla ještě stromy z nedaleké panské pily a kamení, které její ničivé působení ještě zesílily. Při této tragédii zahynulo 67 lidí, 370 zůstalo zcela bez majetku, 95 rodin bez přístřeší a 1020 bez práce (voda zničila 11 brusíren skla v okolí). V Tanvaldu vzdáleném 8,5 km voda zaplavila některé tovární haly, sklepy a kůlny, v Železném Brodě (25 km odtud) pozemky okolo řeky a v Mladé Boleslavi (80 km daleko) stoupla voda v řece o 20 cm. Pro lidi, kteří byli tragédií postiženi, byla uspořádána sbírka, na kterou přispěli i lidé ze zahraničí a někteří průmyslníci, nedočetla jsem se ale, kolik se vybralo - vzhledem k tomu, že právě byla 1. světová válka, která měla velmi silný dopad na civilní obyvatelstvo, byla jistě situace těch lidí dost hrozná.
Možné zavinění tragédie vyšetřoval soudní proces, který se táhl 17 let, ale nakonec nebyl nikdo obviněn - podle znalců byla hlavní příčinou geologická porucha v místě přehrady. Některé studie sice poukazovaly na nedostatky stavby, jistě se na ní také podepsala válka a nutnost šetřit na všem, ale ona geologická porucha byla skutečně příčinou nejdůležitější. Nešťastných okolností a náhod bylo okolo přehrady víc, např. plán přehrady posuzoval roku 1904 německý profesor / odborník na přehrady Otto Inze, který se údajně zasazoval o to, aby byla postavena jinde - možná poznal, že místo je nevhodné. Bohužel jej ale krátce nato ranila mrtvice a zemřel, takže své posouzení projektu ani nedopsal a jeho doporučení nejspíš zapadlo.
Přehrada nebyla nikdy obnovena a místo nakonec zůstalo jako památka tragédie. Roku 1996 byla Protržená přehrada vyhlášena jako kulturní památka, místo bylo postupně upraveno - odlesněno, byly obnoveny některé technické prvky, vybudované vyhlídky, zřízené informační tabule. Roku 2016, ke stoletému výročí protržení, byl památník Protržené přehrady otevřený pro veřejnost. 

Přehrada, s níž měla "netopýří štola" spojovat Protrženou (resp. tehdy ještě přehradu Bílá Desná), se jmenuje Souš. Po tragédii na přehradě Bílá Desná byla pro jistotu vypuštěna a obnovena roku 1927 (po rozsáhlé rekonstrukci a zpevnění). Nyní slouží jako zásobárna pitné vody.

A nyní k něčemu veselejšímu - kraj okolo Kořenova je spjat s významnou postavou české historie, totiž Járou Cimrmanem. Někde v těch místech by se měl asi nacházet Liptákov, kde Cimrman prožil své stáří. Liptákov není na mapě, ví se o něm pouze, že to byla "víska kdesi v Pojizeří", tudíž mohla být i zde. Zmiňují jej různé cedule a místní mapy.

S Cimrmanem je spojeno i blízké město Tanvald - ve hře Němý Bobeš se účinkující Smrt zmiňuje o tom, že musí do Tanvaldu, protože mu v hospodě U Labutě běhá Cikán s nožem v zádech. Hospoda U Labutě bohužel v Tanvaldu není, třebaže podle některých průvodců by měla být - hledali jsme ji opravdu pečlivě, nenašli a nikdo z místních o ní vůbec nic netušil.
Je tam pouze kino Jas Járy Cimrmana, které se původně jmenovalo pouze Jas. A jeho průčelí stojí od roku 2010 socha Járy Cimrmana v mlze se dvěma kufry. 

V Tanvaldu mě zaujala ještě stará továrna - nic o ní nevím, ale aspoň jsem si ji vyfotila. 

Přímo v obci Desná (u níž je Protržená přehrada) stojí dvě místní významné stavební památky - Riedlova vila a Riedlova hrobka. Obojí dal vystavět rod Riedlů - zakladatelů skláren v Desné. Vilu postavil roku 1894 stavitel z Polubného Štefan Uman ze žulových kvádrů vytěžených v blízkém okolí, nyní slouží jako knihovna a informační středisko. Hrobka je novogotická, postavil ji přibližně v téže době liberecký stavitel Adolf Bürger - měla být postavena tak, aby Riedlovi odtamtud viděli na vilu a sklárny. Původně v ní byl ještě zvon, ale ten byl za 1. světové války odevzdán pro válečné účely. 

Imaginární výlet po okolí zakončím opět v Kořenově, a to v železničním muzeu v prostorách nádraží. Kořenovem prochází unikátní trať - tanvaldská ozubnicová dráha. U ozubnicové dráhy využívá tažná síla ozubených kol a ozubených hřebenů v ose koleje - říká učené povídání, já bych z toho vůbec ničemu nerozuměla, tak dodám zcela neodborně, že vlak má na sobě kola se zuby, které při otáčení zapadají do zubů, jež na sobě mají rovněž koleje. Tak se zlepšuje a urychluje stoupání vlaku do kopců. Ozubnicové dráhy už skoro nikde nejsou, zatímco tahle ještě jezdí - pravda, většinu času jen jako normální vlak, ozubnice jsou přidávány jen při slavnostních jízdách. Dráha byla postavena roku 1902, roku 1997 dočasně zrušena, protože sníh poničil nádražní budovu a protože provoz malé lokální trati byl vyhodnocen jako nerentabilní. Proti zavření se bouřili lidé a psali petice, vznikl i spolek na její podporu, ale nejdůležitější bylo, že se pro obnovu dráhy podařilo získat peníze z fondů EU na záchranu národních kulturních památek, takže dráha je obnovena, jezdí a je využívána k přístupu do hor. 
Muzeum dokumentuje historii a osudy této dráhy.