Cesta na Maledivy - návštěva Malé
Před pár dny jsme se vrátili z Malediv, kam jsme utekli před zimou. Užili jsme si tam nejen moře, ale i malé seznámení s místním životem. Tři dny jsme strávili v Malé (a přilehlém ostrově Hulhumalé).
Malé je hlavní město Malediv, zabírá jeden z mnoha ostrovů, z nichž se Maledivy skládají. Jeho plocha je prý něco přes 5 kilometrů čtverečních, ale žije zde přes 100.000 lidí. Součástí Malé je i ostrov Hulhumalé, který byl vytvořený uměle a je o něco výše nad mořem (takže by měl spíše vydržet stoupání mořské hladiny). Není na něm poznat, že je umělý, snad jen, že k moři vede prudší svah. Podle toho, co vidíte v ulicích, se tady asi lidem dobře bydlí - je tu spousta nových bytových domů, které ale zároveň nevytvářejí jednolitá sídliště, a mezi nimi spousta zeleně. (Samozřejmě nevím, kolik lidí si takový byt může dovolit - platit nájemné nebo koupit). Staví se tu spousta nových domů, všude jsou nějaká staveniště a pytle s cementem.
Z Hulhumalé do Malé se jezdí lodí, cesta trvá asi dvacet minut, Loď jezdí asi jednou za půl hodiny. V současné době se staví mezi oběma ostrovy most, takže bude možností dopravy ještě víc.
Malé je centrum všeho dění na Maledivách, v rozpálených ulicích je pořád rušno, jezdí tu spousta motorek, které se vyhýbají chodcům i sobě navzájem. Kromě toho, že tady sídlí všechny centrální úřady, se sem vozí i všechno zboží, které se na Maledivy dostává. Jezdí sem dost turistů, na které číhají místní majitelé malých obchůdků se suvenýry a snaží se je přimět k jejich návštěvě. V ulicích je spousta obchůdků, bister, kavárniček, sem tam větších obchodů (byli jsme se ochladit v jednom, který připomínal naše supermarkety - včetně vystaveného zboží). V kavárničkách se nepije alkohol, ale káva nebo čaj, většinou nic zvláštního, obyčejný čaj "pytlíkáč" a preso - univerzál. Ale pili jsme tu i výbornou ledovou kávu (ta v horku opravdu osvěží). K čaji a kávě si člověk může zakousnout malá pečivíčka se sladkou nebo slanou / silně pálivou náplní, která jsou tady tradiční jídlo V ulicích nejsou vůbec žádní psi, ti do Malediv vůbec nesmějí, je tu docela dost koček a sem tam má někdo na balkoně papouška. Jeden takový papouch nás docela zmátl, protože kokrhal jako kohout. Asi ho to někdo naučil podle mobilu. Papoušci se prodávají i v obchodě, v jednom takovém jsme se byli podívat.
Poprvé jsme byli v Malé v pátek, to je volný den, ulice jsou dopoledne skoro prázdné a obchůdky zavřené, protože všichni jsou doma a v mešitě. Kolem poledne vrcholí obřady v mešitách, kterých je sice hodně (prý 35), ale všichni lidé se tam nevejdou, takže si rozkládají modlitební koberečky i před mešitami; asi v jednu hodinu si naloží koberečky na motorky a rozjíždějí se zpět domů, někteří ke svým obchůdkům. Provoz pak vzroste asi o 1000 %. Měli jsme hlad a velký problém najít nějaké otevřené bistro nebo restauraci, stále nás zastavovali jen majitelé malých obchůdků se suvenýry, kteří nebyli v mešitě, a jeden pán se nás pokusil zavést do ošklivé předražené restaurace (odkud možná dostával provize), ze které jsme ale utekli a nakonec jedli sušenky a banány v přístavu.
Před mešitou stále chodí několik důstojných paní v zelených šatech a hidžábech, které mají v ruce košťátka a zametají. Možná by bylo jejich zametání efektivnější, kdyby nechodily stále pohromadě, ale třeba by jim pak bylo smutno. Vypadají velmi důstojně a jako když jsou nejdůležitější hned po prezidentovi.
Mešita je přístupná veřejnosti, pokud zrovna nejsou modlitební hodiny. Tak jsme se tam šli podívat. Vedl nás tam pán, který sice skoro neuměl nic anglicky, ale dovedl si říci pantomimou o úplatek. Pak se na nás šklebil, protože dostal dost málo. Čínští turisté mu dali víc, a tak na ně byl mnohem milejší.
A nakonec snad ještě poznámka k výjimečnému stavu na Maledivách, o kterém psala a mluvila média: kdybychom nevěděli, že tam je, vůbec bychom si ničeho nevšimli. Nerozumím samozřejmě politické situaci na Maledivách, takže ji nechci bagatelizovat, ale nic viditelného se na ulicích nedělo. Pravděpodobně zprávy po většině světa psali lidé, kteří na Maledivách vůbec nebyli a vůbec s nikým odtamtud nemluvili. Což asi není v informování veřejnosti nic tak výjimečného.
Veronika Ďuríčková
Na Kypru se psem
Vybírat si destinaci podle toho, jestli tam může pes, nemusí být tak špatné. Můžete poznat zemi, kam by vás jinak vůbec nenapadlo jet, a teď si říkáte, jak jste ji mohli tak dlouho míjet. To je naše zkušenost z cesty na Kypr.
Veronika Ďuríčková
Německo
Není to aktuální výlet, byli jsme tam na dovolené loni. Památek je v téhle reportáži minimálně, ale zase tam je plechový drak, kostlivec v klobouku, lakotná ovce, graffiti nebo opravdový Terminátor. A africká diskotéka.
Veronika Ďuríčková
Procházka v karanténě na Vítkov
V karanténě jsem většinou seděla doma, a tak jsem si připadala při procházce na Vítkov, který máme za rohem, jako když jedu do Ameriky. Nemusí člověk nutně na Maledivy, krásně je i doma za rohem.
Veronika Ďuríčková
Reportáž ze Srí Lanky II
Druhá část fotoreportáže, která měla být vlastně první, protože je z loňska. Trochu víc o městech a lidech, ale i na přírodu se dostane. Místa: Negombo, Kandy.
Veronika Ďuríčková
Reportáž ze Srí Lanky
Na Srí Lance je všude spousta lidí, dopravní zácpy, spousta chrámů, z řek je cítit kanalizace, ale je to kouzelná země a všude je tam krásná příroda. Svoje kouzla mají i města, ale tam jsme letos nebyli. Kde jsme tedy byli?
Veronika Ďuríčková
Kořenov, Horní Polubný - fotoreportáž z Jizerských hor
Do Kořenova jsem se jako dospělá vrátila, když jsem objevovala místa z dětství - naši mě sem brali ještě v předškolním věku. Ušetřím vás naskenovaných fotek z dětství i vzpomínek; našla jsem tu ale spoustu zajímavých věcí.
Veronika Ďuríčková
Na srdce jsou Poděbrady
Bylo napsané na květinových slunečních hodinách. V Poděbradech jsou lázně, kolonáda, park, sochy, Labe a jeho okolí, zámek, ale překvapivě i graffiti a výstava srdcí se symboly měst. Pojďme se tedy do Poděbrad podívat.
Veronika Ďuríčková
Landscape Žižkov
Festival Landscape je projekt zaměřený na krajinářskou architekturu a veřejný městský prostor. Učená pojednání o něm si snadno najdete na internetu, můj článek je obrazová reportáž z festivalu na žižkovském Vítkově.
Veronika Ďuríčková
Ptáci mají v létě žízeň
Suché léto sužuje nejen rostliny, ale i zvířata a ptáky. Letošní léto je opravdu extrémní a ptáci umírají žízní. Můžeme pro ně něco udělat a pomoci jim?
Veronika Ďuríčková
Czexit, brexit a referendum
Evropská unie není v poslední době moc oblíbená. Dalo by se spíš říci, že je dost silně neoblíbená. Spousta lidí ví, že by bylo nejlepší ji opustit. Vyplývají tyhle závěry ale skutečně ze znalosti faktů?
Veronika Ďuríčková
Cesta na Maledivy 3 - omluva resortům
V minulém článku jsem psala o resortech. Chtěla jsem k nim být kritická, ale nějak jsem „přestřelila“ a čtenáři pak měli pocit, že tam je hrozná nuda a vlastně se tam jezdí spíš za trest. Tak bych to chtěla uvést na pravou míru.
Veronika Ďuríčková
Cesta na Maledivy 2 - učesaná exotika
Když se řekne Maledivy, vybavíme si azurové moře, zářivé pláže, palmy, lehátka a pití koktejlů s výhledem na západ slunce. Tohle všechno tam skutečně je, a to především v resortech. Právě jim se věnuje další část mé reportáže.
Veronika Ďuríčková
Sokolovské barevné lavičky
Udělat něco dobrého pro město, kde žijeme, nemusí vždycky znamenat statisícové náklady ani pomoc mnoha institucí. Na příkladu Sokolova je vidět, že někdy stačí jen dobrý nápad a zapálení pro věc a prostředky se nakonec najdou.
Veronika Ďuríčková
Sokolov už není město uhlí
Vzpomínám si, že za socialismu ve mně vzbuzoval Sokolov odpudivé asociace - začouzeného města plného uhelných dolů a ohavného festivalu politické písně Sokolov. Nynější Sokolov je ovšem úplně jiný.
Veronika Ďuríčková
Pražské zahrady na Malé Straně
Jarní počasí nás vylákalo na další výlet, tentokrát do pražských zahrad na Malé Straně: Vojanových sadů, Valdštejnské zahrady a Palácových zahrad pod Pražským Hradem. Podělím se s vámi o fotky z této vycházky.
Veronika Ďuríčková
Jaro, sakury a Botanická zahrada
Vracející se jaro a slunce mě vylákalo (stejně jako další lidi) do ulic lovit první záběry květů a zelených lístků, abych z nich pořídila fotoreportáž. Na této vycházce jsem nakonec "ulovila" jen sakury na Karlínském náměstí.
Veronika Ďuríčková
Jak jsme řešili palmový olej a deštné pralesy
„Nekupuj margarin, je tam palmový olej“, řekl mi jednou manžel. „To bychom neměli podporovat kvůli deštným pralesům. A podívej se na složení kosmetiky, kterou používáš, jestli tam ten olej taky nedávají. Mělo by to tam být napsané
Veronika Ďuríčková
Prague Pride jako řeč metafor
Tak máme za sebou další ročník duhového pochodu Prague Pride a ocitli jsme se ve víru nejrůznějších úvah, názorů a komentářů na toto téma. Tyto dodatečné postoje a hodnocení mají možná ještě větší význam než samotná akce a přinejmenším o leccos vypovídají o nás všech i o stavu toho, jací vlastně jsme.
Veronika Ďuríčková
LGBT, Prague pride a rodina
Téma rodiny provází komentáře okolo Prague pride už od začátku. Jeho přímí odpůrci se rodinou zaštiťují a používají ji jako podstatný argument, proč by se takové pochody měly zakázat a jak jakékoli snahy LGBT minority o přiznání práv rodinu přímo ohrožují.
- Počet článků 20
- Celková karma 14,16
- Průměrná čtenost 576x
V posledních letech mě "chytlo" cestování a poznávání nových kultur a světů, chtěla bych v něm pokračovat, dokud finance a zdraví dovolí.
*********
http://www.dobretexty.cz
(české korektury a něco o psaní bakalářských prací)
******
http://www.punove.webnode.cz
(pohádky o zvláštních modrých konících - půních)
*********?
https://www.ukormorana.cz
(numerologické rozbory)