Maledivy většinou známe jako modré moře, pláže a palmy. Všechno tohle tam skutečně je, ale není to jediná tvář Malediv. Další tváří je život místních lidí. Malé - hlavní město - je svět úplně jiný než život na ostatních ostrovech.
Před pár dny jsme se vrátili z Malediv, kam jsme utekli před zimou. Užili jsme si tam nejen moře, ale i malé seznámení s místním životem. Tři dny jsme strávili v Malé (a přilehlém ostrově Hulhumalé).
Malé je hlavní město Malediv, zabírá jeden z mnoha ostrovů, z nichž se Maledivy skládají. Jeho plocha je prý něco přes 5 kilometrů čtverečních, ale žije zde přes 100.000 lidí. Součástí Malé je i ostrov Hulhumalé, který byl vytvořený uměle a je o něco výše nad mořem (takže by měl spíše vydržet stoupání mořské hladiny). Není na něm poznat, že je umělý, snad jen, že k moři vede prudší svah. Podle toho, co vidíte v ulicích, se tady asi lidem dobře bydlí - je tu spousta nových bytových domů, které ale zároveň nevytvářejí jednolitá sídliště, a mezi nimi spousta zeleně. (Samozřejmě nevím, kolik lidí si takový byt může dovolit - platit nájemné nebo koupit). Staví se tu spousta nových domů, všude jsou nějaká staveniště a pytle s cementem.
Z Hulhumalé do Malé se jezdí lodí, cesta trvá asi dvacet minut, Loď jezdí asi jednou za půl hodiny. V současné době se staví mezi oběma ostrovy most, takže bude možností dopravy ještě víc.
Malé je centrum všeho dění na Maledivách, v rozpálených ulicích je pořád rušno, jezdí tu spousta motorek, které se vyhýbají chodcům i sobě navzájem. Kromě toho, že tady sídlí všechny centrální úřady, se sem vozí i všechno zboží, které se na Maledivy dostává. Jezdí sem dost turistů, na které číhají místní majitelé malých obchůdků se suvenýry a snaží se je přimět k jejich návštěvě. V ulicích je spousta obchůdků, bister, kavárniček, sem tam větších obchodů (byli jsme se ochladit v jednom, který připomínal naše supermarkety - včetně vystaveného zboží). V kavárničkách se nepije alkohol, ale káva nebo čaj, většinou nic zvláštního, obyčejný čaj "pytlíkáč" a preso - univerzál. Ale pili jsme tu i výbornou ledovou kávu (ta v horku opravdu osvěží). K čaji a kávě si člověk může zakousnout malá pečivíčka se sladkou nebo slanou / silně pálivou náplní, která jsou tady tradiční jídlo V ulicích nejsou vůbec žádní psi, ti do Malediv vůbec nesmějí, je tu docela dost koček a sem tam má někdo na balkoně papouška. Jeden takový papouch nás docela zmátl, protože kokrhal jako kohout. Asi ho to někdo naučil podle mobilu. Papoušci se prodávají i v obchodě, v jednom takovém jsme se byli podívat.
Poprvé jsme byli v Malé v pátek, to je volný den, ulice jsou dopoledne skoro prázdné a obchůdky zavřené, protože všichni jsou doma a v mešitě. Kolem poledne vrcholí obřady v mešitách, kterých je sice hodně (prý 35), ale všichni lidé se tam nevejdou, takže si rozkládají modlitební koberečky i před mešitami; asi v jednu hodinu si naloží koberečky na motorky a rozjíždějí se zpět domů, někteří ke svým obchůdkům. Provoz pak vzroste asi o 1000 %. Měli jsme hlad a velký problém najít nějaké otevřené bistro nebo restauraci, stále nás zastavovali jen majitelé malých obchůdků se suvenýry, kteří nebyli v mešitě, a jeden pán se nás pokusil zavést do ošklivé předražené restaurace (odkud možná dostával provize), ze které jsme ale utekli a nakonec jedli sušenky a banány v přístavu.
Před mešitou stále chodí několik důstojných paní v zelených šatech a hidžábech, které mají v ruce košťátka a zametají. Možná by bylo jejich zametání efektivnější, kdyby nechodily stále pohromadě, ale třeba by jim pak bylo smutno. Vypadají velmi důstojně a jako když jsou nejdůležitější hned po prezidentovi.
Mešita je přístupná veřejnosti, pokud zrovna nejsou modlitební hodiny. Tak jsme se tam šli podívat. Vedl nás tam pán, který sice skoro neuměl nic anglicky, ale dovedl si říci pantomimou o úplatek. Pak se na nás šklebil, protože dostal dost málo. Čínští turisté mu dali víc, a tak na ně byl mnohem milejší.
A nakonec snad ještě poznámka k výjimečnému stavu na Maledivách, o kterém psala a mluvila média: kdybychom nevěděli, že tam je, vůbec bychom si ničeho nevšimli. Nerozumím samozřejmě politické situaci na Maledivách, takže ji nechci bagatelizovat, ale nic viditelného se na ulicích nedělo. Pravděpodobně zprávy po většině světa psali lidé, kteří na Maledivách vůbec nebyli a vůbec s nikým odtamtud nemluvili. Což asi není v informování veřejnosti nic tak výjimečného.
